........

- Writing

3. 1. 2017

3. ledna 2017 v 10:54 | Martina Turčeková
.....Ahoj! Během prosince jsem si 'odbyla' Vánoce i své narozeniny a ráda bych vám ukázala něco málo z mých dárků, které mi udělaly obrovskou radost! Mnoho praktických a velkých věcí chybí - jako například mixér, šlehač, nádobí, smoothite maker, zrcadlovka (kterou jsem fotila, tak proto tady nebude vyfocena) atd. Celkově jsem si letošní oslavy moc užila, nejen, že jsem dostala jen krásné a hlavně užitečné dárky, ale hlavně to byl čas trávený s těmi, na kterých mi nejvíce záleží. Což je k nenahrazení! Ale teď už k dárečkům...

.....První várku obsahují knížky. Nikdy jsem nepekla a posledních pár měsíců se snažím učit novým věcem a stále se zlepšovat. V knize 'Moučníky' je mnoho inspirace na různé druhy receptů - od cupcakes, buchet, vánoček až po zdravé sladkosti. Zatím jsem podle knížky stihla upéct pouze dva dezerty, ale inspirace je tam tolik, že je stále co vymýšlet a obměňovat. Další velkou, hrubou a užitečnou knihou je 'Den bez masa'. Recepty na každé pondělí v týdnu po celý rok. Samozřejmě se dá ale využít pro inspiraci kdykoliv! Můžu podle ní dělat jak předkrmy, nápoje, pečivo, tak hlavní chody a dezerty. A pak, že vegetariáni nemají co jíst - byste se divili (já sama jsem překvapena, kolik různých jídel se dá vymyslet). A jako poslední malinká knížka o kočkách, která u mě nesmí chybět. Cokoliv s kočkama beru všemi deseti :D Někdy bych vám mohla nafotit i mou sbírků věcí s kočičí tématikou.


.....Čokoládová pěna do koupele, která voní tak nádherně, že to snad ani nejde popsat! Akorát teda mé sestře nedošlo, že doma máme jen sprchový kout :D:D:D:D Naštěstí je ale dělaná také jako sprchový krém, takže své využití najde.

.....No jo, kdo mě zná tak ví, že cokoliv je růžové a navíc se třpytí, beru všemi deseti. Set hodinek s náramkem je ve skutečnosti o moc hezčí, než na fotce, protože kamínky odráží krásně světlo.


+ další dárky v celém článku pod perexem! :)


Statistika nuda je...

21. října 2016 v 8:00 | Martina Turčeková
Za týden slavíme výročí. Já a můj blog. Osm let od jeho založení. OSM LET?!!
Je pravda, že za posledních pár let aktualizace článků lehce klesla (pochop - klesla jak hovado), ale stále je to stránka, ke které se neustále ráda vracím. Sama čtu své staré příspěvky a vzpomínám, protože byly doby, kdy jsem tady s vámi sdílela dobré i zlé. Jako právě dneska, což mě dokopalo až k napsání tohoto článku. O tom, jak se momentálně mám, co dělám a další fotky ze součastnsti si nechám zase na přístě.

Už si ani nepamatuju, co mě k založení blogu vedlo. Začínala jsem úplnýma kravinama, jako jsou inspirační obrázky nebo bleskovky :D:D (ani nevím, jestli někdo z vás, bleskovky zažil), ale měly úspěch! Za celých osm let jsem celkem zveřejnila 1170 článků a největší návštěvnost jsem měla v roce 2009, kdy jsem začala natáčet videa s Gabkou. Dělaly jsme videa v době, kdy jsme znaly snad jen LovelyHair a přišlo boom, kdy (na tu dobu) se mému blogu hodně dařilo. Začala jsem přidávat články snad o všem, co jsem každý den dělala. Ten rozdíl je patrný - například v roce 2011 jsem přidala 330 článků, za to v roce 2015 už jen 25. V žebříčku TopList, jsem při vyhledávání slova "XOXO" dodnes na prvním místě! :D

Hodně jsem se zasmála, když jsem si projížděla své starší designy. Myslím, že jsem se držela hesla: Čím kýčovitější, tím lepší! Hodím vám jeden na ukázku. Hlavně že Chanel.


Myslím, že články o sobě a svém životě se tu ještě objeví. Na styl dnešních blogerek se už nechytám, ale pojedu si prostě svoje. Což je plus i mínus - jak pro koho :) Tak se mějte hezky a zase přístě!
- M.

Dovolená na Korfu, tipy na výlety, nejhezčí pláže + fotky ll Corfu

29. července 2016 v 13:05 | XOXO
.....Ahoj, dneska vám povím o naší dovolené na Korfu, kde jsme trávili jedenáct dní. Článek bude spíše informativní, protože si myslím, že by mohl pár lidem pomoct s tím, kam se na ostrově podívat a zároveň vidět reálné fotky.

.....Ohledně ubytování se detailně rozepisovat nebudu (to si nechám na video). Byli jsme v části Dassia, kde upřímně toho k vidění moc není. Delegátka nám sice vnucovala to, že je zde jediná travnatá pláž, která je úplně top t o p T O P!!! Ale opravdu zas tak zajímavá není a na Korfu najdete mnoho krásnějších pláží. Proto jsme se rozhodli půjčit si auto a prozkoumat okolí. Jako první jsme navštívili jednu (podle recenzí) z nejoblíbenějších pláží a to Paleokastritsa. Oproti Dassii je tam hodně studené moře, což mnoho lidí ocení (já teda upřímně ne, ale na osvěžení dobrý, pravda). A navíc bylo moře krásně čisté. Pro rodiny s dětmi je nevýhoda možná to, že oproti jiným plážím je hned po chvíli v moři hloubka. Je možnost udělat si projíždku lodí, ve které můžete sledovat podmořský svět, ale za nějakých 12euro nám to přislo zbytečné. Spíše jsme si zašli do Corfu Aquarium, které je kousek od pláže a máte tam jistotu, že ty mořské živočichy uvidíte a to za 6 euro. Tako jsou tam k vidění různí plazi světa - s hadem se můžete klidně i vyfotit (zdarma:).




.....Další naše cesta byla směrem na sever. Začali jsme na Sidari, kde jsme byli jen chvíli. Písčitá pláž, asi 200m moře stále po kolena, ALE! alespoň někde byl náznak vln. Sice malých, ale přecejenom :D

Detaily mého pokoje ll update 2016

20. června 2016 v 20:20 | XOXO
.....Tak jsme po několika letech malovali byt, což mě donutilo k tomu, abych si (zase) trošku předělala a uklidila pokoj. Se ségrou jsme se rozhodly, že z růžové přejdeme na fialovou (jak ob rov ská změna). Ale přesto je to zase oživení a mně se strašně líbí. Vzala jsem to jako příležitost k tomu, že vás zase nechám lehce nahlédnout do svého soukromí a toho, jak si doma žiju :)


poličky u postele


další fotky v celém článku

2. 6. 2016

2. června 2016 v 10:47 | XOXO
.....Ahoj, je to tu! Konečně můžu napsat, že jsem bakalář (třikrát hurááá). Už v životopise můžu uvést dokončené vysokoškolské vzdělání, místo střední s maturitou v oboru kosmetička, což mě vždy úplně vytáčelo :D Teď jen počkat na oficiální potvrzení toho, jestli jsem se dostala na navazující studium - pokud ano, super, nemusím sedět na pracáku a rychle hledat normální práci, ale na druhou stranu představa, že za půl roku zase pomalu řeším diplomku a všechny to okolo znova??? Radši na to předem nemyslet. Pokud někoho čekají státnice příští rok, mám pro vás pár poznatků, které se - možná - budou hodit.


.....Začnu od začátku. Jako první řešíte bakalářskou práci. Pokud to škola umožňuje, vyberte si téma podle sebe. Já psala o něčem, co mě baví a zajímá a i tak mi sepsání dalo zabrat. A co teprv ti, co si vybrali předem dané téma a vůůůbec mu nerozuměli? Opravdu je lituju. Pak je tady vedoucí práce. Po zkušenostech ostatních radím, ať si předem ověříte, kdo jaký je, jak přistupuje a zda nemá na starost skoro padesát prací, takže na tu vaši nebude mít vůbec čas, ve finále vám dá jako známku E a ani nevíte za co. Toto naštěstí nebyl můj případ, dostala jsem od vedoucího A a myslím, že hlavně kvůli tomu, že mou práci opravdu četl a každou chybu mi opravil a radil mi, co přidat a co naopak smazat. Ale pozor na výzkum!! Vedoucí mi radil, ať si seženu stastika. Což jsem samozřejmě (hrdinka) neudělala a oponent to poznal :D Nevyšlo, přístě se polepším. Jo a taky zkuste práci psát dříve, než pár týdnů před uzávěrkou. Stihnout se to sice dá, ale taky to podle toho vypadá.
.....Měsíc do státnic a moje slova: "Asi bych se už měla začít učit." Asi? Už v té době bylo pozdě!! :D Během tisknutí papírů (celkem asi 300 stran) jsem začala přemýšlet, že požádám o odvolání, odcházím ze školy nebo to prostě vzdám. Stála jsem si za tím, že to normální člověk absolutně nemůže zvládnout!!! No prostě se připravte na minimálně měsíc plný negativních myšlenek, protivných nálad, nedostatečného spánku a chuť zabíjet vše, co dýchá nebo vás ruší. Taky doporučuju nečíst si diskuze na téma STÁTNICE, protože si akorát přečtete to, jak se učí už půl roku a mají pocit, že to nezvládají - což jen prohloubí vaši depresi. V neposlední řadě přichází silné výčitky svědomí, že jste si odpoledne na dvě hoďky schrupli, místo abyste se učili.
.....Kupte si asi milion náhradních zvýrazňovačů, čajů na soustředění (doporučuju Mate IQ, opravdu mi pomáhalo a ne, není to žádná spolupráce s bylinkovými čaji), prupisky, bloky, papírky, špunty do uší a hlavně nasbírejte dostatečný počet kreditů na primat.cz (ta stránka mě vždy zachránila, díky těm, kteří tam ty materiály hází).
.....Den státnic - už se fakt neučte, akorát si zamotáte vše dohromady a opravdu nic nového nezjistíte. Než půjdete, NAJEZTE SE!!! Říká ta, která si dala půlku banánu ráno a víc za ten den nezvládla. Nejen, že mi během zkoušky neskutečně kručelo v břiše a bylo mi na omdlení, ale taky jsem byla už po druhém pivu KO. A zapíjet se bude, ať už radost nebo žal. Co se týče oblečení, šaty si kupte takové, aby nebylo třeba sáčko - protože i když by bylo venku -30°, budete se potit s prominutím jak hovada. Nic co by vám přidalo alespoň trochu uvolnění.
.....Na závěr bych vám chtěla říct, že opravdu každý má pocit, že nic neumí. A ani není třeba vědět vše do úplného detailu. Při losování otázek se stačí soustředit na to, co umíte a ty čísla si pořád opakovat s tím, že si je musíte vytáhnout. Mně to vyšlo, jste měli vidět tu škodolibou radost.
.....Ty nervy k tomu patří a chtěla bych poděkovat všem, kteří se mnou toto období zvládli a podporovali mě, i když jsem byla na facku (nebo spíš na pěst?). Strašně si té podpory vážím ♥ Snad jste taky všechny zkoušky (ať už maturitu, státnice, cokoliv...) zvládli a už si jen užívat prázdnin!

XOXO♥

12. 5. 2016

12. května 2016 v 13:21 | XOXO

.....Myslím, že se do konce měsíce zaměřím pouze na články tématické, protože můj každodenní život je momentálně více než nudný a ohraný. Jak víte, mám pár dní do přijímaček a státníc, a tak se přes den věnuju učení. Ale zase si nepředstavujte, že bych u toho seděla hodiny v kuse - sem tam se věnuju blogům, videím, kočkám, Candy Crush... ale to nemění nic na tom, že pomalu ani nevylezu ven. Když už, tak jedině do práce, do které si taky musím brát učení, protože mám hrůzu, že to všechno nestihnu!!! Jojo, trpět se musí nejen pro krásu, ale také pro titul :D

Mé "NEJ" za duben 2016

2. května 2016 v 21:04 | XOXO
.....Ahoj, v tomto článku se nebudu držet klasického scénáře nejoblíbenějších produktů blogerek, ale pozměním ho podle sebe, abych vám mohla říct co nejvíce z toho, co se u mě během dubna událo (nebo stále udává).
.....+ Na konci článku jsem vytvořila novou anketu a budu ráda, když budete hlasovat abych věděla, na co se nejvíce zaměřit, děkuji :)


NEJHEZČÍ ZÁŽITEK
.....Co mě napadne jako první je návštěva Primarku ve Vídni, která překonala úplně všechno! Nikdy dřív jsem tam nebyla a toužila jsem po tom snad dva roky (možná i víc). Strašně jsem se bála, že budu zklamaná, ale ve finále jsem více než nadšená! Na výběr mají milion věcí a ty ceny?!!! Dokonce mi ani nevadilo, že tam bylo plno lidí a to je u mě co říct :D I když mám dostatečně nakoupeno, už bych tam jela zase. ♥ ♥


NEJVÍC PYŠNÁ JSEM...
........na to, že jsem dopsala a odevzdala bakalářku. Já vím, to letos kde kdo, ale jsem ráda i za své hodnocení a jen doufám, že ji za týden úspěšně obhájím. Psaní práce mě stálo ani ne tolik času, jako nervů!! :D

NEJVĚTŠÍ FAIL
.....Stoprocentně náš pokus o vytvoření hezké zahrádky a záhonků. Strašně moc jsem chtěla zasadit nějaké kytičky a různé "sračičky" a tak jsem si řekla, že pro začátek koupím azalky a malé rajčátka. To, že přes týden nebudu mít možnost se o ně starat mi moc nedošlo, a tak jsme skončili s uschlými záhonky a pytlem rašeliny, která je nám teď asi k ničemu, protože další zahradnické pokusy vzdáváme :D

Život na vysoké škole - plusy a mínusy

27. února 2016 v 16:00 | Martina Turčeková
ÚVOD
.....Jak mnozí víte, letos (alespoň doufám) ukončím bakalářské studium na vysoké škole. Tak mě napadlo, že bych vám mohla dát pár mých poznatků, co mi na vysoké vyhovalo a co naopak ne. Všechno beru pouze ze svého pohledu, takže co vyhovuje mě, zase nemusí vyhovovat vám a naopak :) Snad se chápem.

JAK JSEM VŠ VYBRALA?
.....Když se vrátím na střední, upřímně jsem si myslela, že na vysokou nikdy nepůjdu. Chtěla jsem odmaturovat a dneska bych někde seděla jako kosmetička v saloně (který by, vsadím se, ani nebyl můj). Díky bohu jsem přišla k rozumu a na vysokou se přihlásila. Vlastně na dvě - sociální pedagogiku a geologickou (nevím jak dál ani co to vlastně vůbec je), která byla hlavně pro případ nouze, jelikož tady skončí všichni, kteří se nedostanou jinam. Naštěstí mě na sociální na poprvé vzali. Ani už nevím, co mě napadlo jít zrovna tady, prostě jsem projížděla obory a dívala se, co zní zajímavě. A vyhrálo toto.

.....Začátky byly celkem těžké, samé vyřizování, úplně noví lidé, nikoho jsem neznala a ani nevěděla co od tohoto oboru čekat. Hned ze startu na vás hodí seminárky, které do konce semestru chtějí a milion doporučené literatury, kterou máte přečíst. Během studia jsem naštěstí přišla na to, že slovo doporučená si každý pojme po svém. Během tří let je můj počet celých přečtěných knih přesně - 0.

.....Připravte se na to, že vás budou neustále upozorňovat na to, že vysoká je hlavně samostudium. Což mé samostudium = učení jen den dva před zkouškou.
Není to zrovna nejlepší, stresujete se a za týden si ani nevzpomenete, co jste se učili. Pak si slíbite, že přístě se naučíte předem a hned před následující zkouškou to dopadne úplně stejně. Už se těším na státnice :)

.....Co tedy beru jako plus? Jako první mě napadnou nepovinné přednášky. A ano, ve chvíli, kdy uslyším slovo nepovinné, můj mozek vypíná. Za celé tři roky, jsem byla asi na pěti přednáškách (a to proto, že byly třeba první hodinou v semestru, tak ať vím, co se děje). Jak se tak na sebe dívám, musíte si říct, že jsem strašně nezodpovědná.. Ale co, zvládám. Šprtem jsem nikdy nebyla a ani si na něj hrát nebudu. Což je ale taky plus - nikdo ze spolužáků po vás většinou nic nechce :D Dalším plusem je, že jsme zatím měli opravdu málo předmětů. Což je asi ale výhoda naší fakulty nebo oboru, protože mezi mýma známýma neznám nikoho, kdo by měl školy tak málo. A upřímně je lituji. Na jeden semestr mi bohatě stačí jeden sešit, do kterého si zapisuju vše a nemusím mít milion papírů, jako například na střední. A to největší plus - máme buď zkoušku a nebo zápočet (nikdy ne obojí). A zápočet = napiš nějakou práci, udělej prezentaci, měj maximálně jednu absenci apod. Jo a konečně se rozloučíte s omluvenkami nedejbože žákovskou knížkou. Jaké máte známky nikoho nezajímá :D Akorát, pokud chcete prospěchové stipendium, což je určitě pro mnoho lidí motivující. Pro mě taky bylo, a říkala jsem si, jak ho dostanu. No co si budem povídat, po první zkoušce jsem změnila názor :)

.....A teď mínusy. Takovou malou maturitu máte co půl roku, ale na to si zvyknete. Nespočet seminárních prací na většinou nesmyslná témata, která vám nic neříkají. Pak si uvědomíte, že vlastně říkají, jen už máte v hlavě tolik pojmů, že si je nedokážete srovnat k sobě. Pokud píšete písemnou zkoušku, čekáte sto let, než se dozvíte známku - a připravte se, že na vysoké je vaší nejhorší známka 3. Za čtyři už jste nevyhověli. Ale zase máte aspoň dva další pokusy :) a věřte mi, že na trojku to vždy jde. Další, co mi na mém oboru nevyhovovalo je to, že je z části zaměřen na mimoškolní aktivity pro děti. V těchto 'zábavných' předmětech trpím. Nedávno jsem slyšela, že nikde nenajdete tolik štěstí, jako v práci s dětmi - blbost. To radši ty děti nevychované a hned je ta práce zajímavější. Proto jsem se přihlásila na studium magisterské, které bude více zaměřené i na dospělé.

.....Na konec bych vám chtěla dát tip na stránku, na které najdete strašně moc informací k seminárním pracím. Je tam spoustu materiálů ke všem různým předmětům a mě hodněkrát moc pomohla :) http://primat.cz
.....A taky bych vám chtěla říct, že není čeho se bát. Na vysoké zažijete spousty nervů, ale také zábavy :) A já jsem strašně ráda za to, že jsem to nevzdala a na vysoké se udržela.

A co vy? Jste na vysoké spokojeni? A pokud na ni ještě nejste, na jakou plánujete jít? :)

Všude samé krabičky!

25. února 2016 v 10:40 | XOXO
AHOJ,
.....Krabičková strava, která tu už byla kdysi a v oblibě je u mnoha lidí do teď. A my se rozhodli, že ji zkusíme taky.

PROČ?
.....Protože moje stravování nebylo zrovna ukázkové - místo snídaně dvě kávy, trošku obědu a na večeři porce k prasknutí. Sníst balíček chipsů nebo BigMac menu no problem. A na postavě to šlo vidět. Diet jsem držela už snad miliardu, sice jsem u nich rychle zhubla, ale obávaný jojo efekt nastal vždy. Jedniné, co mi pomohlo k tomu, abych zhubla a váhu si udržela bylo jíst pravidelně a zdravě. Proto jsme se místo diet rozhodli pro krabičky.
.....Objednali jsme si na dva týdny stravu přes internet - je to rychlé a nemusíte se zatěžovat tím, že nevíte co koupit a co vařit. Musím říct, že za ty dva týdny jsem se naučila po mnoha letech snídat a hlavně se nepřejídat. Porce jsou na míru, sice menší, ale zasytí a během jídel nemám vůbec hlad, natož chuť na něco nezdravého. A výsledky pociťuju už teď. Nejen, že mi začíná být volnější oblečení, ale celkově se cítím lépe a mám více energie.


A PROČ TO VLASTNĚ PÍŠU?
.....Koncem týdne mi krabičky z internetu končí a mě toto stravování nadchlo natolik, že jsem se rozhodla, že v něm budu pokračovat sama. Nakoupím krabičky různých velikostí a jídlo si budu chystat tak, abych v tom měla přehled a neměla nutkání jíst něco jiného než to, co mám nachystané. A abych nepřestala a motivace se mi udržela, rozhodla jsem se, že se s vámi na konci každého týdne vždy podělím s tím, jak mi to šlo. A přece si nechci udělat veřejnou ostudu a být za pažravce, který to nedorží! :D
.....Taky jsem se rozhodla, že se začnu věnovat nějaké aktivitě, protože co se sportu týče, je to bída. S tím, jak vypadám jsem teď sice spokojená (nebo alespoň o dost spokojenější než měsíc zpátky), ale věřím, že když se tělo zpevní, na spokojenosti mi to jen přidá. TAK DRŽTE PALCE!


Zkoušel někdo z vás už krabičkovou stravu? :)

Svázaná v korzetu...

11. ledna 2016 v 23:37 | Martina Turčeková
........nikdy jsem si nějak nevšímala blogových "Témat týdne", ale když na mě vyskočil titulek "Jako v korzetu" hned jsem si představila ten pocit svázání a okamžitě mě popadla chuť se o tom rozepsat. Možná je to tím, že se mám ještě připravit na zkoušku, kterou mám za pár hodin a jsem schopna dělat cokoliv kromě toho, abych se připravovala.

A to je přesně ono.

Každý má nějaké povinnosti, které musí splnit a je jen na něm, jak naloží se svým časem. Já s tím svým nakládám dost špatně a už tady vidíte jasný příklad. Škola, zkouškové, seminárky, bakalářka, práce... Na všechno mám vždycky "čas" - však ono se to nějak stihne.

.....Probíhá to asi následovně. Vím, co všechno musím udělat nebo zařídit, ale vždycky si najdu radši nějaký ten čas na seriály, někam si zajdu, nalakuju nehty, nutně musím uklidit ve skříni! A pak příjde moment, kdy se objeví ony myšlenky. Zítra musím začít psát seminárku a v úterý hned na zkoušku, ale zárověň musím večer do práce tak kdy se mám sakra učit? A je to tu - začíná panika.

Ten pocit snad ani nejde popsat slovy (i když to, že jste svázaní jako v korzetu to dostatečně vystihuje). Začne vám být zle, uzavřete se do sebe a nevíte, jestli začít brečet nebo co vlastně máte dělat (?). První myšlenka je typická - rychle utéct. Tento pocit naštěstí netrvá nějak dlouho, po chvíli se vzpamatujete a přichází na řadu ta lepší volba - boj. Zatnete zuby a vše co je potřeba uděláte. Následuje pocit spokojenosti, že jste to zvládli a říkáte si, že příště už si to naplánujete předem. Samozřejmě že ve finále nenaplánujete. Po splnění všech úkolů na ten pocit paniky rychle zapomenete, shodíte korzet a říkáte si, jak vlastně všechno zvládnete. Ano, zvládnete, ale za jakou cenu?

.....Tento pocit bohužel nenastává jen v těchto případech. Někdy příjde, i když to vůbec nečekáte. Sedíte v místnosti plné lidí, všude ticho, jste v klidu.. A najednou slyšíte "A co nám k tématu řeknete třeba vy?" Boom... V krku máte nejen knedlík, ale i srdce, začnou se vám třepat ruce, ztratí se hlas a chce se vám tak, ale tak strašně brečet a v hlavě proudí nespočet varovných signálů. Není totiž kam utéct. Nic neřeknete = trapas. Řeknete něco po minutě ticha, kdy hledáte svůj ztracený hlas? = trapas. Někdy prostě stojíte a neřeknete nic = máte pocit, že jste za idiota.

Prostě všechno, na co pomyslíte, vám příjde jako špatný nápad. A tak se takovým situacím začnete vyhýbat - a to z dalšího strachu, že ta panika příjde zas.

A takových situací se může stát nespočet. Třeba když jedete na neznámé místo a celou cestu v tramvaji máte před sebou jen ten pohled, jak jste ztraceni a že nevíte, co dělat. V tu chvíli máte pocit, že se na vás každý dívá a že ví, že jste úplně ztraceni. Vlastně ve všech podobných situacích, kdy čelíte něčemu novému (neznámému) máte strach a pocit, že jste za idiota.

NEJSTE

Vše je to jen ve vaší hlavě. A to, jak se strachem naložíte - jestli budete stále utíkat nebo bojovat je jen na vás.

Já si pod názvem "jako v korzetu" vybavila toto a mě by zajímalo, zda je něco, co drží "v korzetu" vás?

XOXO
 
 

Reklama