........


Double Exclamation Mark Emoji DOTAZY do Q&A pište >ZDE< Double Exclamation Mark Emoji

- Writing

Život na vysoké škole - plusy a mínusy

27. února 2016 v 16:00 | Martina Turčeková
ÚVOD
.....Jak mnozí víte, letos (alespoň doufám) ukončím bakalářské studium na vysoké škole. Tak mě napadlo, že bych vám mohla dát pár mých poznatků, co mi na vysoké vyhovalo a co naopak ne. Všechno beru pouze ze svého pohledu, takže co vyhovuje mě, zase nemusí vyhovovat vám a naopak :) Snad se chápem.

JAK JSEM VŠ VYBRALA?
.....Když se vrátím na střední, upřímně jsem si myslela, že na vysokou nikdy nepůjdu. Chtěla jsem odmaturovat a dneska bych někde seděla jako kosmetička v saloně (který by, vsadím se, ani nebyl můj). Díky bohu jsem přišla k rozumu a na vysokou se přihlásila. Vlastně na dvě - sociální pedagogiku a geologickou (nevím jak dál ani co to vlastně vůbec je), která byla hlavně pro případ nouze, jelikož tady skončí všichni, kteří se nedostanou jinam. Naštěstí mě na sociální na poprvé vzali. Ani už nevím, co mě napadlo jít zrovna tady, prostě jsem projížděla obory a dívala se, co zní zajímavě. A vyhrálo toto.

.....Začátky byly celkem těžké, samé vyřizování, úplně noví lidé, nikoho jsem neznala a ani nevěděla co od tohoto oboru čekat. Hned ze startu na vás hodí seminárky, které do konce semestru chtějí a milion doporučené literatury, kterou máte přečíst. Během studia jsem naštěstí přišla na to, že slovo doporučená si každý pojme po svém. Během tří let je můj počet celých přečtěných knih přesně - 0.

.....Připravte se na to, že vás budou neustále upozorňovat na to, že vysoká je hlavně samostudium. Což mé samostudium = učení jen den dva před zkouškou.
Není to zrovna nejlepší, stresujete se a za týden si ani nevzpomenete, co jste se učili. Pak si slíbite, že přístě se naučíte předem a hned před následující zkouškou to dopadne úplně stejně. Už se těším na státnice :)

.....Co tedy beru jako plus? Jako první mě napadnou nepovinné přednášky. A ano, ve chvíli, kdy uslyším slovo nepovinné, můj mozek vypíná. Za celé tři roky, jsem byla asi na pěti přednáškách (a to proto, že byly třeba první hodinou v semestru, tak ať vím, co se děje). Jak se tak na sebe dívám, musíte si říct, že jsem strašně nezodpovědná.. Ale co, zvládám. Šprtem jsem nikdy nebyla a ani si na něj hrát nebudu. Což je ale taky plus - nikdo ze spolužáků po vás většinou nic nechce :D Dalším plusem je, že jsme zatím měli opravdu málo předmětů. Což je asi ale výhoda naší fakulty nebo oboru, protože mezi mýma známýma neznám nikoho, kdo by měl školy tak málo. A upřímně je lituji. Na jeden semestr mi bohatě stačí jeden sešit, do kterého si zapisuju vše a nemusím mít milion papírů, jako například na střední. A to největší plus - máme buď zkoušku a nebo zápočet (nikdy ne obojí). A zápočet = napiš nějakou práci, udělej prezentaci, měj maximálně jednu absenci apod. Jo a konečně se rozloučíte s omluvenkami nedejbože žákovskou knížkou. Jaké máte známky nikoho nezajímá :D Akorát, pokud chcete prospěchové stipendium, což je určitě pro mnoho lidí motivující. Pro mě taky bylo, a říkala jsem si, jak ho dostanu. No co si budem povídat, po první zkoušce jsem změnila názor :)

.....A teď mínusy. Takovou malou maturitu máte co půl roku, ale na to si zvyknete. Nespočet seminárních prací na většinou nesmyslná témata, která vám nic neříkají. Pak si uvědomíte, že vlastně říkají, jen už máte v hlavě tolik pojmů, že si je nedokážete srovnat k sobě. Pokud píšete písemnou zkoušku, čekáte sto let, než se dozvíte známku - a připravte se, že na vysoké je vaší nejhorší známka 3. Za čtyři už jste nevyhověli. Ale zase máte aspoň dva další pokusy :) a věřte mi, že na trojku to vždy jde. Další, co mi na mém oboru nevyhovovalo je to, že je z části zaměřen na mimoškolní aktivity pro děti. V těchto 'zábavných' předmětech trpím. Nedávno jsem slyšela, že nikde nenajdete tolik štěstí, jako v práci s dětmi - blbost. To radši ty děti nevychované a hned je ta práce zajímavější. Proto jsem se přihlásila na studium magisterské, které bude více zaměřené i na dospělé.

.....Na konec bych vám chtěla dát tip na stránku, na které najdete strašně moc informací k seminárním pracím. Je tam spoustu materiálů ke všem různým předmětům a mě hodněkrát moc pomohla :) http://primat.cz
.....A taky bych vám chtěla říct, že není čeho se bát. Na vysoké zažijete spousty nervů, ale také zábavy :) A já jsem strašně ráda za to, že jsem to nevzdala a na vysoké se udržela.

A co vy? Jste na vysoké spokojeni? A pokud na ni ještě nejste, na jakou plánujete jít? :)

Všude samé krabičky!

25. února 2016 v 10:40 | XOXO
AHOJ,
.....Krabičková strava, která tu už byla kdysi a v oblibě je u mnoha lidí do teď. A my se rozhodli, že ji zkusíme taky.

PROČ?
.....Protože moje stravování nebylo zrovna ukázkové - místo snídaně dvě kávy, trošku obědu a na večeři porce k prasknutí. Sníst balíček chipsů nebo BigMac menu no problem. A na postavě to šlo vidět. Diet jsem držela už snad miliardu, sice jsem u nich rychle zhubla, ale obávaný jojo efekt nastal vždy. Jedniné, co mi pomohlo k tomu, abych zhubla a váhu si udržela bylo jíst pravidelně a zdravě. Proto jsme se místo diet rozhodli pro krabičky.
.....Objednali jsme si na dva týdny stravu přes internet - je to rychlé a nemusíte se zatěžovat tím, že nevíte co koupit a co vařit. Musím říct, že za ty dva týdny jsem se naučila po mnoha letech snídat a hlavně se nepřejídat. Porce jsou na míru, sice menší, ale zasytí a během jídel nemám vůbec hlad, natož chuť na něco nezdravého. A výsledky pociťuju už teď. Nejen, že mi začíná být volnější oblečení, ale celkově se cítím lépe a mám více energie.


A PROČ TO VLASTNĚ PÍŠU?
.....Koncem týdne mi krabičky z internetu končí a mě toto stravování nadchlo natolik, že jsem se rozhodla, že v něm budu pokračovat sama. Nakoupím krabičky různých velikostí a jídlo si budu chystat tak, abych v tom měla přehled a neměla nutkání jíst něco jiného než to, co mám nachystané. A abych nepřestala a motivace se mi udržela, rozhodla jsem se, že se s vámi na konci každého týdne vždy podělím s tím, jak mi to šlo. A přece si nechci udělat veřejnou ostudu a být za pažravce, který to nedorží! :D
.....Taky jsem se rozhodla, že se začnu věnovat nějaké aktivitě, protože co se sportu týče, je to bída. S tím, jak vypadám jsem teď sice spokojená (nebo alespoň o dost spokojenější než měsíc zpátky), ale věřím, že když se tělo zpevní, na spokojenosti mi to jen přidá. TAK DRŽTE PALCE!


Zkoušel někdo z vás už krabičkovou stravu? :)

Svázaná v korzetu...

11. ledna 2016 v 23:37 | Martina Turčeková
........nikdy jsem si nějak nevšímala blogových "Témat týdne", ale když na mě vyskočil titulek "Jako v korzetu" hned jsem si představila ten pocit svázání a okamžitě mě popadla chuť se o tom rozepsat. Možná je to tím, že se mám ještě připravit na zkoušku, kterou mám za pár hodin a jsem schopna dělat cokoliv kromě toho, abych se připravovala.

A to je přesně ono.

Každý má nějaké povinnosti, které musí splnit a je jen na něm, jak naloží se svým časem. Já s tím svým nakládám dost špatně a už tady vidíte jasný příklad. Škola, zkouškové, seminárky, bakalářka, práce... Na všechno mám vždycky "čas" - však ono se to nějak stihne.

.....Probíhá to asi následovně. Vím, co všechno musím udělat nebo zařídit, ale vždycky si najdu radši nějaký ten čas na seriály, někam si zajdu, nalakuju nehty, nutně musím uklidit ve skříni! A pak příjde moment, kdy se objeví ony myšlenky. Zítra musím začít psát seminárku a v úterý hned na zkoušku, ale zárověň musím večer do práce tak kdy se mám sakra učit? A je to tu - začíná panika.

Ten pocit snad ani nejde popsat slovy (i když to, že jste svázaní jako v korzetu to dostatečně vystihuje). Začne vám být zle, uzavřete se do sebe a nevíte, jestli začít brečet nebo co vlastně máte dělat (?). První myšlenka je typická - rychle utéct. Tento pocit naštěstí netrvá nějak dlouho, po chvíli se vzpamatujete a přichází na řadu ta lepší volba - boj. Zatnete zuby a vše co je potřeba uděláte. Následuje pocit spokojenosti, že jste to zvládli a říkáte si, že příště už si to naplánujete předem. Samozřejmě že ve finále nenaplánujete. Po splnění všech úkolů na ten pocit paniky rychle zapomenete, shodíte korzet a říkáte si, jak vlastně všechno zvládnete. Ano, zvládnete, ale za jakou cenu?

.....Tento pocit bohužel nenastává jen v těchto případech. Někdy příjde, i když to vůbec nečekáte. Sedíte v místnosti plné lidí, všude ticho, jste v klidu.. A najednou slyšíte "A co nám k tématu řeknete třeba vy?" Boom... V krku máte nejen knedlík, ale i srdce, začnou se vám třepat ruce, ztratí se hlas a chce se vám tak, ale tak strašně brečet a v hlavě proudí nespočet varovných signálů. Není totiž kam utéct. Nic neřeknete = trapas. Řeknete něco po minutě ticha, kdy hledáte svůj ztracený hlas? = trapas. Někdy prostě stojíte a neřeknete nic = máte pocit, že jste za idiota.

Prostě všechno, na co pomyslíte, vám příjde jako špatný nápad. A tak se takovým situacím začnete vyhýbat - a to z dalšího strachu, že ta panika příjde zas.

A takových situací se může stát nespočet. Třeba když jedete na neznámé místo a celou cestu v tramvaji máte před sebou jen ten pohled, jak jste ztraceni a že nevíte, co dělat. V tu chvíli máte pocit, že se na vás každý dívá a že ví, že jste úplně ztraceni. Vlastně ve všech podobných situacích, kdy čelíte něčemu novému (neznámému) máte strach a pocit, že jste za idiota.

NEJSTE

Vše je to jen ve vaší hlavě. A to, jak se strachem naložíte - jestli budete stále utíkat nebo bojovat je jen na vás.

Já si pod názvem "jako v korzetu" vybavila toto a mě by zajímalo, zda je něco, co drží "v korzetu" vás?

XOXO

Perly z minulosti blogu

7. ledna 2016 v 18:25 | Martina Turčeková

Ohlédnutí za rokem 2015

5. ledna 2016 v 15:01 | Martina Turčeková
ÚVOD
.....Znáte to, příjde první leden a vy si říkáte, co byste během dalšího roku chtěli zvládnout, změnit, zlepšit.. a jste plní motivace, nových cílů a snů. Ano, taky to a mě přišlo. Zezačátku jsem přemýšlela, že v dalším roce s blogováním pokračovat nebudu, protože mi hlavou běžely výmluvy typu: '..nemám na to čas.' '..nemám co napsat.' 'mám spoustu jiných povinností.' '..stejně to beztak nikdo nečte.' a šlo to z kopce, což jste určitě vzhledem k mé aktivitě viděli sami. Když jsem ale projížděla všechny své staré články, fotky a zážitky zjistila jsem, že by byla škoda blog smazat. Dokonce mě samotnou bavilo své články číst a u některých jsem si říkala, že se mi fakt povedly - ale taky jsem narazila třeba na několik let staré, u kterých jsem se sama styděla, že jsem je vůbec zveřejnila :D ale o tom to právě je. Tento blog je v mém životě přes šest let a díky němu jasně vidím, jak jsem se během svého dospívání měnila - ve stylu psaní, myšlění, kvalitě fotek nebo v názorech (například, když jsem četla svůj TAG z roku 2012 jsem si říkala, jestli to co jsem odpovídala jako myslím vážně?!:D). Taky díky starých článků můžu zavzpomínat na zážitky, na které bych si bez nich dneska třeba ani nevzpomněla.
.....Došlo mi, že o tohle přijít nechci a tak jsem se do toho pustila. Můj blog jsem překopala od hlavních věcí jako je design, až po úplné detaily. V rubrikách jsem měla neskutečný bordel nepořádek, tak jsem je rozdělila do kategorií tak, ať si každý může najít přesně to, co hledá nebo ho zajímá. Trávila jsem nad tím hodiny a jsem spokojená! A doufám, že vy taky.


A TEĎ UŽ K ROKU 2015
.....Událo se toho tolik, že ani nevím, čím začít. Někteří lidé z mého života odešli, jiní zase přišli a někteří samozřejmě zůstali. Když se podívám zpátky na to, které změny a zkušenosti mě potkaly, začla bych třeba tím, že ze začátku loňského roku jsem se konečně odhodlala k tomu, abych si nasadila rovnátka na pevno. Mé zuby mě na mém vzhledu trápily asi ze všeho nejvíc, ale strach byl vždy silnější než já. Ale nakonec jsem do toho šla. Dneska už je to přes třičtvrtě roku, co je mám a musím říct, že i přes tu bolest, kterou po utažení mívám tohoto rozhodnutí nebudu nikdy litovat. Už teď vidím obrovské změny a cítím se o dost lépe, než kdysi. Když už jsem u těch 'kosmetických změn' s mamkou a ségrou jsme šly na společné tetování - mám ho na žebrech pod prsem a když s tetováním skončil, říkala jsem si, že na další už nikdy nepůjdu, protože to bolelo ze všech nejvíce (ale co si budem povídat, už mě to bere zas).
.....Úspěšně jsem dokončila druhý ročník VŠ. Při nástupu do třeťáku jsem si říkala, že do konce roku napíšu teorii bakalářky - světe div se, ze třiceti (nebo kolika) jich mám 'krásných' sedm. Nebyla jsem schopna k tomu sednout a fakt psát, ale to se dožene. Se Zuzkou jsme zvládly poslední praxi aji zkoušku z rodinného práva a věřím, že společně to dotáhnem až do konce! Podala jsem si přihlášku na navazující studium, nejsem si stoprocentně jistá, jestli chci pokračovat, ale říkala jsem si, proč to nezkusit. Lepší, než abych za rok litovala, že jsem se na to úplně vykašlala. Buď mě vezmou nebo ne. Uvidíme..
.....Další věc, kterou jsem zvládla a jsem na sebe upřímně opravdu pyšná je autoškola. K té jsem se rozhodla úplně náhodou, když se mi zázrakem podařilo vyhrát jeden pokerový turnaj a získala tím peníze navíc, které bych normálně neměla (i když opravdu nešlo o nějaký super balík, pomohlo mi to hodně). A šlo se na to. Jízdy mi zezačátku nešly, ale i tak mě řízení strašně bavilo. Když přišel termín zkoušky, zase začal můj obvyklý stres a počítala jsem s tím, že to nezvládnu. V osm ráno mě čekal test a na jízdy jsem pak musela čekat čtyři hodiny! Půl hodinová jízda byla pro mě tou nejdelší ze všech. Samozřejmě, že mi auto zdechlo a udělala jsem pár chyb (třeba směrovka před parkováním mi asi přišla úplně zbytečná) ale.. PROŠLA JSEM! A to napoprvé. Tak neskutečnou radost, jakou jsem v tu chvíli prožívala, snad nedokážu ani popsat. Ale že to stálo nervů...
.....Celkově co se týče zvládání stresu a různých povinností, v tom jsem se nezměnila. Když to na mě padne, mám sto chutí se na všechno vy..kašlat ať mám klid. V poslední době se to ale lepší a to z jednoho jediného důvodu, který je zároveň tím nejlepším, který mě za rok 2015 potkal. Poznala jsem člověka, který mě podporuje absolutně ve všem, co se rozhodnu udělat. Když chci věci vzdát, postaví mě zase na nohy a pořád mi dává najevo, že dokážu zvládnout vše. Dělá mě to pozitivnějším a hlavně silnějším člověkem. Za těch pár měsíců, což není moc, jsem zažila více věcí, než za celý život. A za nic bych to nevyměnila. Jak se říká: 'Jednou tě někdo obejme tak silně, že se všechny rozbité kousky zase spojí.' a je to tak, jsem nejšťastnější na světě a zažívat tento pocit bych přála každému z vás.

.....Abych to uzavřela.. se vším co mám jsem nadmíru spokojená a na věcech které nemám a chci budu makat, aby byl rok 2016 ještě úspěšnějším než ten předchozí. A já vás budu o všem průběžně informovat a přeji vám všem také mnoho úspěchů!! XOXO

11. 11. 2015

11. listopadu 2015 v 10:10 | Martina Turčeková
Ahooj všichni ♥

Jak jsem vám psala v předešlém článku, konal se u nás v práci Halloweenský turnaj. V Kartáči je to tradice a líbí se to jak nám tak i hráčům (no, alespoň mi to tak přijde). Vždycky je skvěle uvolněná atmosféra a každý je v dobré náladě - prostě je to víc free. A to se mi líbí a strašně jsem se na ten večer těšila.

23. 10. 2015

23. října 2015 v 10:48 | XOXO
Ahoj všichni! :)

Přišel podzim a mně se automaticky nic nechce. Mám pocit, že nic nestíhám a nemám čas na věci, které bych dělat chtěla. Říkám tomu každoroční podzimní deprese (i když s významem slova deprese to v podstatě nemá nic společného, ale co).
Vždycky jak vidím na youtube TAGY ve stylu - I LOVE FALL - úplně to přeskakuju, protože bych z fleku mohla vymyslet milion věcí na téma I HATE FALL. Ale dost, nepíšu článek proto, abych si v něm jen stěžovala. I když abych řekla pravdu, je to docela uvolňující :D


Začnu hezky popořádku - třeba ŠKOLA. Sice nemáme moc předmětů, ale to nemění nic na tom, že se mi nechce. Musíme zařizovat praxi, kterou budeme mít až v Dolním Benešově a klasicky vytvořit ceodenní programy pro děti. To ale nějak zvládnem, už jsme měly praxí tolik, že ta POSLEDNÍ (konečně) už uteče jako nic. Dále se blíží termíny seminárek a o tom, že bych měla dělat bakalářku ani nemluvím. Když to teď tak píšu dohází mi, že už to celkem přestává být sranda. Může mi někdo poradit, JAK se k tomu mám dokopat dříve, než vykopou ze školy mě? (ok, to přeháním, ze školy bych se nikdy vyhodit nenechala).

Taky jsem začala chodit do autoškoly (hurááá). Mluvila jsem o tom tak dlooooouho a konečně je to tady! A nelituju toho ani trošku. Sice musím stíhat jízdy, ale to se dá zvládnout a neskutečně si to užívám. Zatím jsem měla jen dvě jízdy v provozu a i když mi auto párkrát chcíplo na semaforu nic si z toho nedělám, nestresuju se a říkám si, že jsem tam od toho, abych se vše pořádně naučila a na další jízdě to zase bude o něco lepší (tímto se omlouvám všem ostravským řidičům, kteří jeli za mnou a museli mít solidní nervy). :D Neskutečně se teším, až to bude za mnou a až jednoho dne budu mít auto a budu moct říídit! Hlavně teda z práce, ze které ty cesty tramvají v ranních hodinách nejsou zrovna nejpohodlnější.

Když už jsem u té práce, tam je to teď taky zábavné ('velmi'). Je nás teď málo, takže když chci jít brzo domů, nejlépe abych přišla o dvě hodinky dřív - ale už jsem si na to nějak zvykla. Na co se ale těším je Halloweenský turnaj, který bude stejně jako loni a my dealeři můžeme alespoň na jeden jediný den sundat ty otravné bílé košile a vyřádit se na kostýmech. Já už mám svůj v hlavě vymyšlený (teda spíše jen make-up) a jen doufám, že k němu seženu oblečení, protože jak ne, tak všechno mé nadšení nejspíše opadne. Uvidíme :) Rozhodně vám pak ukážu fotky..

Tímto bych nějak ukončila svůj článek o tom, proč mám pocit, že nic nestíhám. Když se nad tím zamyslím, mám v hlavě plno nápadů na články, které bych chtěla napsat, ale zrealizovat je už pro mě horší a sama doufám, že se k tomu nějak dokopu dřív, než bude pozdě. V nové anketě pod článkem můžete hlasovat, jaký typ článku byste u mě nejraději viděli. A já se do toho opravdu pustím, co nejdříve to půjde. :) Dneska jsem se spíše rozepsala a lehce vás ošidila s fotkama (já vím), ale o to víc si jich nechám na příště.

Tak se mějte krásně a užijte si víkend! ♥

PS: Jste nadšenci podzimu, nebo k němu máte takový odpor jako já? :D


"Internetové radosti"

8. října 2015 v 10:29 | Martina Turčeková
Ahooj!

Jak jste si asi všimli, poslední dobou jsem přidala pár videí - a mám připravené další, ale zase nechci aby tu bylo až moc převideováno (EXISTUJE VŮBEC TOTO SLOVO?), ale než ho zveřejním, ukážu vám pár věcí, které mi přišly z internetu.

Jako první tady mám tři kosmetické produkty ze stránky http://kouzlokoupele.cz/(značky Bomb Cosmetics).
Mají tam bohatý výběr a já sama nevěděla co si vybrat, protože jen co jsem rozklikla první kategorii a to šumivé koupelové balistiky, zalíbilo se mi jich hned několik. Mají různé druhy - jak ve tvaru zmrzliny, dortu, srdíčka, tak třeba cupcake, který mi padl do oka úplně nejvíc a nejen, že vypadá lépe než na obrázku, ale ta vůně!! Škoda, že tu vám předvést nemůžu..

14. 09. 2015

14. září 2015 v 16:54 | Martina Turčeková
Ahoj! Dneska pro vás mám článek trošku jiného typu, než jste u mě zvyklí - a to tip na jednu stránku, která má super akci pro blogery, která mě zaujala, a proto jsem se rozhodla ji využít.

08. 09. 2015

8. září 2015 v 12:06 | Martina Turčeková

Ahoj! Jelikož nám léto i prázdniny končí - a to pociťuji nejen v tom, že už zařizuju věci do školy, ale taky na počasí, které se mi vážně nelíbí, ANO, raději bych 'trpěla' ty tropy - a tak když jsem se prohrabovala ve své galerii fotek jsem si řekla, že si tady sepíšu zážitky, které mě během těchto prázdin potkaly.

Očekávání na začátku léta

Mé plány zpočátku vypadaly úplně jinak. Nejprve jsme s Barčou chtěly na celé tři měsíce odjet do Anglie - jen tak - najít si práci, cestovat, nakupovat, užít si.. Ale to jsme nakonec nechaly, že kdyžtak pojedeme až po mých státnicích, a že místo toho si dáme alespoň na dovolenou u moře. No, to se nám zvrtlo taky. Barča nakonec dostala skvělou možnost jet do Anglie sama a samozřejmě ji využila. Já si přesně pamatuju jak jsem si říkala, že tu zůstanu smrdět v Ostravě a nebudu dělat ani plánovat nic. A tak jsem neplánovala. Teď už vím, že takhle je to asi nejlepší, protože pak nejste zklamaní, když něco nevyjde. Ve finále ale musím říct, že to vůbec není o tom, na jak moc luxusní dovolené jste byli. Mnohem důležitější je, s jakými lidmi ten čas trávíte - ať je to kdekoliv. Protože já, i když nic nešlo podle plánů, jsem nakonec prožila jedny z nejhezčích pázdnin za dlouhou dobu! :)

Jak to nakonec probíhalo

Posezení s kamarádkama, bazény, různé akce apod. snad ani popisovat nemusím - pokud teda nepočítám Hradec, ale o tom jsem psala už v článku minulém. Ale hezky popořadě..

Jako první novou věc, kterou jsem si na začátku prázdnin zkusila, bylo rozdávání karet v casinu na druhé straně republiky. Oproti tomu, jak pracujeme tady to byl sice záhul, ale zároveň zkušenost k nezaplcení. A jsem za to ráda, protože kdo ví, jestli takovou možnost někdy ještě dostanu. Taky jsem si poprvé zkusila jaké to je být s dětmi na letním táboře. Měli jsme to jako praxi a na to, jak mě děti neberou to celkem šlo a praxi jsme zvládli na jedničku, protože jak děti, tak i vedoucí nám dali samé pozitivní hodnocení. Ale už dost už o škole...

Co se mi moc líbilo byly výlety do ZOO. Během léta jsem byla u nás v Ostravě a ve Zlíně - a ta Zlínská byla opravdu krásná! Jsem zvědavá, jestli ji nějaká jiná překoná. Jednou bych chtěla projít úplně všechny v ČR - teda kromě Brna, tam jsem byla dva roky zpátky a nikdy více. Tak snad se mi to jednou podaří.
A ano, pokaždé když se těším na jakoukoliv kočičí šelmu tak buď spí nebo nejde vůbec vidět. :D

Fotogalerie

(pro fotogalerii klik na celý článek)
 
 

Reklama